Chcete si zatroubit?

Velké oblíbenosti a počtu přečtení u nás dosáhla knížka O autech, Pohádky na čtyřech kolech, od Jiřího Kahouna. Pro naše silně motoristicky založené dítě, které si místo pohádek raději prohlíželo dědečkovy encyklopedie automobilů a které místo večerníčků koukalo na videa traktorů zanechávajících na polích balíky slámy, představuje tato kniha velký milník. Než jsme na ni narazili, vystačil si bohatě s knížkami, ve kterých byly obrázky aut nebo scén polí či stavenišť s auty v akci. Pohádky na čtyřech kolech mu otevřely dveře do světa příběhů. Dost dlouho vyžadoval jen příběhy o autech a nic jiného, ale byli jsme na dobré cestě.

Blátoborec

Pohádky se nám líbíly všechny a všechny jsme četli mnohokrát, ale máme samozřejmě své favority. Prvním z nich je příběh automobilového závodníka Kolíska. Ten se rozhodne vyměnit svůj podomácku vyrobený teréňák, se kterým se závodů pouze účastní, za pořádné auto, se  kterým chce konečně vyhrát. A nechce vyhrát jen tak nějaký závod, ale přímo Bahna. Nové auto však daleko raději než v blátě jezdí po pěkných silnicích. Pan Kolísko je z toho nešťastný a užuž mu s novým autem dochází trpělivost, když tu se auto inspiruje malým klukem hrajícícím si v kaluži. Terén ho nakonec začne bavit a příběh končí na stupních vítězů a s pohárem nad hlavou.

Mám však takové podezření, že u nás byl příběh čten zejména kvůli popisu nového teréňáka, který měl „motor silný jako stádo divokých koní, posilovač brzd, přídavnou redukční převodovku, zpevněný rám, uzávěrku diferenciálu, nárazník ze silných trubek a výfuky podobné dělovým hlavním.“ A taky kvůli teréňákovu jménu, který je prostě fakt dost dobrý: Blátoborec!

autopohádky2

Mazané auto

Další báječný příběh této knížky je o profesoru biologie Střevlíčkovi a jeho novém autě, které si pořídí, protože jako každý správný vědec bádá a bádá a v běžném životě je tak trochu mimo. Mazané auto mu mělo pomoci, aby při řízení nezapomínal na důležité věci a každou chvíli někde neboural. Jenže co čert nechtěl, chytré auto bylo chytré víc, než bylo panu profesorovi milé a v jednu slabou chvíli mu prozradilo i to, co celý život zkoumal. Člověk by byl vděčný, že se mu dostalo odpovědi na dlouho kladenou otázku. Ne tak profesor Střevlíček, kterému najednou zmizel smysl života. Vše naštěstí dobře dopadlo, když se profesor auta zbavil, díky čemuž vzápětí objevil své nové téma.

Myslím, že za úspěch příběhu u nás může především právě legrační předmět profesorova zkoumání (hlavně ten nový) spolu s tím jak jsme při čtení napodobovali hlasový automat, kterým auto mluvilo. Při tom jsme se totiž skvěle vyblbli.

autopohádky1

Autozávod v Běštíně

Náš zlatý hřeb této knížky. Vyprávění o závodu v netradiční automobilové disciplíně – troubení. Oblíbená pohádka na dobrou noc, u které jsme nikdy neusnuli.

Proč? Byla přece o závodu v troubení a v pohádce se velice barvitě popisuje s čím se které auto snažilo ohromit odbornou porotu. Takže jeden čas se u nás po večerech „troubilo do útoku, frkalo jako nastydlý kocourek, ječelo jako pronikavá siréna“ a na zavěr bekalo jako jelen v říji. Přesně tak totiž vyhrála stará Hadimrška (i když odborná porota přes troubení to neuznává). U nás se to naštěstí obešlo bez těch stád laní a srnek, které přišly okouknout, odkud přichází to troubení. K nám zpočátku do ložnice párkrát přišel  můj milý muž, aby se podíval, co se to děje, ale to bylo naštěstí všechno.

autopohádky

Na pohádku jsme pak plynule navázali vyprávěním o vítězi závodu Tatře 57 B, zvané Hadimrška, jejíž přezdívka vzbudila nemalou zvědavost. Kde se tedy vzala Hadimrška?  Ne, že by v tom bylo nějak moc jasno, ale můžeme se dočíst, že to zřejmě souviselo s velkou popularitou filmu Vlasty Buriana: To neznáte Hadimršku, který vznikl v témže roce jako auto.

Daleko zajímavější však je, jak Vlasta Burian přišel na slovo samotné. Slavný prvorepublikový komik si rád dělal legraci i mimo svá divadelní představení a filmy. A tak svému kamarádovi, nadšenému akvaristovi, přinesl pár nových rybek, kterým na bříško nakreslil červený pruh. Kamarád takové rybky v životě neviděl a samozřejmě ho zajímalo, co je to za druh. Na to prý Burian s hraným údivem, jak to že kamarád – expert přes akvaristiku – takové ryby nezná, pohotově zareagoval, že to jsou přece hadimršky. My jsme v tomto bodě jsme příběh o hadimrškách končili. Pokud však na tento příběh narazíte, dočtete se, že se kamarád z nových rybek dlouho neradoval, neboť proužky byly namalované anilinkami, takže za pár hodin bylo po legraci.

Tohoto ne příliš veselého konce jinak jistě povedeného žertu jsem synka ušetřila a po několika měsících čtení příběhů o autech jsme vyjeli zcela novým směrem s knížkou, která má naprosto odlišnou tematiku. Objevili jsme další dílko Jiřího Kahouna: O mašinkách, Pohádky na kolejích. A bylo vystaráno na několik dalších měsíců.

Komentáře