Jarní minisérie s mláďátky

Asi téměř všichni se koncem zimy už se těšíme na jaro. Na sluníčko, které každý den přináší víc a víc světla. Na teplejší počasí, které nás vytáhne ven na procházku. Na to, až se všechno zazelená a my konečně uvolněně nasajeme vlahý, čerstvý vzduch do našeho po zimě staženého těla.

Jaro je také období nových začátků. V přírodě začínají nové cykly a rodí se mláďátka. A právě ta mě letos spolu s figurkami zvířátek, pro které jsme přes zimu nesčetněkrát stavěli domečky, inspirovala k napsání této jarní minisérie, jejíž minivrchol tvoří minisloženka Koťátko a štěňátko.

 

Telátko

Ptala se mě teta kráva,
jak mi chutná bílá káva.
Řeklo jsem jí, že mám radši
mlíčko, to je přece sladší.
Kávy piji drobátko,
vždyť jsem ještě telátko.

 

 

Selátko

Růžovoučké, usměvavé,
štětinky má ladně plavé.
Trošičku ho ale rmoutí,
že ocásek se mu kroutí,
ale jenom drobátko,
je to krásné selátko.

 

Kůzlátko

Na louce se s větrem honí,
vidí včelku, skočí po ní,
hop, skok, spadlo malinko.
Nebolí tě kolínko?
Ále – jenom drobátko,
usměje se kůzlátko.

 

 

Další básničky, třeba o zvířátkách z Afriky, najdete v knížce Opička a kamarádi.

 

 

Komentáře